Francie 2017

Cesta a 1. den

Výprava do městečka Andrézieux ve Francii je za námi. Předem se chci omluvit, že článek píši až teď. Na hřištích byla bohužel jen zaheslovaná wifi, ke které jsem bohužel nedostal přístup a psát reporty na hotelu po celodením pobytu na hřištích a u baru nebylo možné, to jistě chápete. Pokusím se vzpomenout si a popsat Vám průběh našeho výletu do kolébky pétanque.

Sraz 18. 5. 2017 ve 23:00 na Václaváku, tak zněl plán. Když byla celá osádka auta na místě, vyrazili jsme. Čekalo nás úmorných 12 hodin na cestě. Jirka se zhostil role řidiče a kupodivu zvládl celou trasu odřídit sám na jeden zátah. Verča, coby navigátorka, na sedadle spolujezdce a Petr, Kačka a Honza mohli v klidu "odpočívat" na zadních sedadlech.  Cesta to byla nekonečná, ale přesto jsme 19.5. cca v 11:00 dorazili do cíle. Protáhli jsme se a šli se podívat na hřiště. Areál to byl v našich končinách nevídaný. Připraveno bylo cca 200 hřišť a myslím, že kdyby bylo potřeba, tak dalších 100 by bylo klidně k mání. Centrální hřiště s tribunami a počítadly tvořilo 16 hřišť. Na ostatních hřištích počítadla bohužel nebyla, což se později ukázalo, pro některé z nás, jako nemalý problém. Při jejich možnostech a rozpočtu byla nejen pro mě absence počítadel nepochopitelná.

Verča se role delegáta naší výpravy zhostila znamenitě, kdybych jí neznal, tak si budu myslet že je to Francouzka. Postarala se o prezenci a pak jsme vyrazili na uvítací oběd. Na francouzských švédských stolech byly připraveny různé speciality - žampiony v tomatové omáčce, cizrnový salát, julienne z celeru, o kterém jsme si dva dny mysleli, že je to sýr, šunka, různé druhy sýrů, sušená klobása, fazolky, těstovinový salát a nezapomenutelná francouzská bageta. Samozřejmě francouzské červené a růžové víno a voda co hrdlo ráčilo. Po obědě už jsme vyrazili na hřiště ozkoušet místní terén, samozřejmě na centr, který připomínal antuku s většími i menšími kamínky.

První den se hrál gentlemen turnaj trojic systémem melle na 3 kola, takže jsme měli každý v týmu různé národy. Když jsme konečně mezi tou spoustou lidí našli své spoluhráče, vyrazili jsme na 1. kolo. Průběhy všech zápasů už si bohužel nepamatuji ale výsledky jsem si zapsal, tady jsou:

Všichni, až na Jirku, urvali minimálně jednu výhru. Petrovi se dokonce podařilo vyhrát všechny tři partie, čemuž možná pomohlo, že v posledním kole narazil na tým Verči, který dokázal porazit 11:9 na limit. K překvapení všech se Petr se svým týmem umístil na celkovém 8.místě z 33. Na zahajovacím galavečeru byl dokonce vyhlášen na pódiu, kde se svými spoluhráči převzal drobné věcné ceny. Po tomto vyhlášení a přivítání všech pozvaných týmů už probíhala volná zábava. Stoly opět přetékaly všemožnými druhy místních specialit, od krevet přes kuřecí, různé pomazánky až po koláče, marshmallow z řepy atd. Samozřejmostí byly všemožné alko i nealko nápoje. V pozdních večerních hodinách jsme se odebrali na hotel, který jsme měli cca 10 min autem od areálu. Bylo nemyslitelné, aby si Jirka s Honzou nezabouchli oba klíče v pokoji. Takže Verča ještě musela cca v 1:00 řešit jak se tam kluci dostanou. A vyřešila.

2. den - Hlavní turnaj

Následující den ráno, jsme po juchání na galavečeru vstávali jen velmi obtížně. Ale přemohli jsme se a vyrazili na hlavní turnaj. Když jsme dorazili na hřiště, už se pomalu sjížděly delegace pozvaných zahraničních výprav. Verča zajistila prezenci a pak už jsme jen čekali koho dostaneme do skupin. Mezitím se po hrištích, jako by nic, procházely ty největší hvězdy světového pétanque - Dylan Rocher, Michel Loy, Philippe Quintais, Marco Foyot, Christian Fazzino, Philippe Suchaud, Henry Lacroix a další. Fotka s některými z nich byla samozřejmostí.

Kluci

Skupiny nalosovány, jdeme na to. Na první zápas jsme byli nažhaveni a začali jsme docela dobře, když jsme vedli 3:0. Honza na plasu, Jirka účko a Petr střelba. Pak se to ale nějak zvrtlo a prohru 6:13 už jsme neodvrátili. Do druhého zápasu jsme nastoupili ve stejném rozestavení, ale postup nám prostě nebyl souzen. Prohra 8:13 nás poslala do "B" turnaje, na který jsme čekali cca do půl páté. Lehce podnapilý soupeř vypadal hratelně, ale zmar pokračoval. Naše hra boužel celý den vypadala tak, že vždy jeden z nás zahrál famózně a zbylí dva svoje koule uplně zahodili, což bylo pro mě osobně dost deprimující, a to bylo zase deprimující pro Jirku s Petrem. Taky jsem to dostal pěkně sežrat. Zřejmě po zásluze. Prohra 6:13 pro nás tedy znamenala konec v hlavním turnaji a mohli jsme jít sledovat jak válí holky.

Holky

Holky vstoupily do turnaje o poznání lépe, po výhrách 13:6 a 13:5 "hladce" postoupily do vyřazovácí fáze turnaje, která jim zajistila už přísun "éček". Tuším, že za postup ze skupiny to bylo 10 euro.  Postupovalo se do "64". Tu zvládly bravůrně a postupem do "32" si vydělali dalších 20 euro. Bohužel narazily na tým, ve kterém byla bývalá reprezentantka Francie v espoir. Na to už holky nestačily a se vztyčenou hlavou se mohli s hlavním turnajem rozloučit. A tím i s dalšíma "éčkama". 

Když už nebylo co hrát, šli jsme sledovat další zápasy, které stály za to. Vidět na hřištích takové hráče se nepoštěstí každý den. Petr si v průběhu dne pořídil v náklaďáku OBUT nové koule, na které si chtěl nechat ozdobným písmem vygravírovat iniciály PV. Ke svému překvapení ale zjistil, že na koulích jsou iniciály obráceně, tedy VP. A tím se zrodil nový nadějný český hráč - Vetr Pavrovič.

Po návratu na hotel kolem půl desáte jsme si ještě zašli do místního Kebabu pro nějaké pití, jelikož se nám ještě nechtělo spát a Jirka měl ještě žízeň, takže si pořídil místní "čůčo" do petky, které jsme popíjeli před hotelem. Všechny obchody, které byly ve městě, byly zavřené (byl tam asi jeden), proto ten Kebab. Na hru o 50 "éček" na asfaltovém parkovišti mezi Jirkou a Honzou proti Verče s Petrem nakonec naštěstí nedošlo. Takže jsme se vydali směr výtah - pokoj - postel a do hajan.

3.den - Turnaj jednotlivců

Poslední den jsme si (kluci) chtěli spravit chuť. Hrálo se rovnou KO. V prvním kole se nepodařilo vyhrát nikomu z nás - Honza 11:13, Jirka 10:13, Verca 5:13, Kačka 7:13 a Petr 8:13. Tím pádem jsme šli všichni do "B" turnaje. Tam se podařilo vyhrát Honzovi 13:12 (poslední koulí carreau za 3 body), Jirkovi 13:12 a Verče kontumačně 13:6. Za postup každý obdžel 3 "éčka" Kačka na svého soupeře nestačila a prohra 1:13 tak pro ní byla tou poslední ve Francii, aspoň co se této výpravy týče. Petr to měl trochu složitější. Když dorazil na hřiště ke svému zápasu, soupeř si zavolal rozhodčího a ten mu sdělil, že soupeř už na něho čeká přes hodinu a tím pádem prohrává už 0:11, což bylo smrtící. Chyba byla, že si Petr nazavolal Verču jako překladatelku, podle pozdějších informací od onoho rozhodčího by to vyřešil jinak, když zjistil, že jsme Češi a neumíme francouzsky. Prohrou 0:13 se tedy s Francií loučil i Petr. Honza stihl odehrát ještě jeden zápas, který vyhrál 13:10 a tím se dostal do "16", to znamelo přísun dalších "éček" pro Honzu, tentokrát 5. Jirka s Verčou už své zápasy nestihli jelikož se konal slavnostní oběd, před kterým ještě pořadatelé poděkovali všem zahraničním týmům, že přijaly pozvání a na tento turnaj přijely. Po obědě přišlo na řadu další kolo, ve kterém na své soupeře Jirka (3:13) s Verčou (10:13) už nestačili. Poslední zástupce v turnaji byl tedy Honza. Po nalosování dalšího soupeře se vydal na hřiště a čekal..... čekal..... a čekal... Čekal téměř půl hodiny, když se dostavil soupeř z Belgie. Rozhodčí ale neváhal a udělil Belgičanovi penalizaci. Honza najednou vedl 8:0 což mu dost pomohlo, jelikož soupeř začal hned po začátku hry sázet kára na 10 metrů, jako by se nechumelilo. Vedení 8:0 nakonec stačilo, aby Honza svého soupeře udolal 13:4 a tím se mu povedlo postoupit do "8". A další "éčka"(10) pro Honzu. V dalším kole narazil na mladého Francouze, který si dělal na hřišti co chtěl a to znamenalo konec i pro posledního koně. Prohra 4:13 v "8" B turnaje ve Francii ale není špatná. Obzvlášť když Verča od pořadatů zjistila, že onen mladý Francouz je aktuální juniorský mistr Francie.

Po odehrání všech zápasů jsme ještě nakoupili suvenýry v OBUT náklaďáku a sledovali semifinálové zápasy. Těsně před finále jsme ale odjeli, jelikož jsme potřebovali být brzo doma. Na cestě jsme dostali zprávu, že celý turnaj vyhrál tým Philippa Suchauda nad týmem ze Španělska (myslím).

Domů jsme dorazili kolem páté hodiny ráno. Za mě to byl neskutečný zážitek, který bych si rád zopakoval. Pro příště bych ale doporučil 3 věci - 1. Vyměnit auto za letadlo, protože 12 hodin v autě v pěti už nikdy. - 2. Důrazně bych doporučil pořadatelům, aby pořídili počítadla nejen na centrální hřiště, aby nevznikaly konflikty, když nechtějí mluvit anglicky. - 3. Příšte si s sebou beru prkýnko na záchod, protože to je hnus velebnosti.